8 otázek pro @skoroctyrcata: Dva tátové, čtyři děti a jeden velký chaos plný lásky

Život v přesile: Dva tátové, čtyři děti a jeden velký chaos plný lásky

Představte si, že se připravujete na roli rodičů. Možná plánujete jedno dítě, možná dvě s menším odstupem. A pak přijde zpráva, která vám obrátí život naruby ne jednou, ale hned čtyřikrát. Přesně to je realita rodiny, kterou na Instagramu najdete pod výstižným nickem @skoroctyrcata.Dva tátové, kteří vyměnili kariéru za pleny, mléko a nekonečný kolotoč péče, nám v otevřeném rozhovoru prozradili, jak se dá přežít čtyřnásobná přesila, proč se osm hodin spánku stalo nedosažitelným snem a jak si i v tom největším zmatku udržet zdravý rozum a láskyplný vztah.

1. Člověk se většinou připravuje na jedno miminko. Co vám blesklo hlavou, když jste zjistili, že vaše rodina nebude jen velká, ale rovnou obří?

Nejdřív jsme se dozvěděli, že čekáme tři miminka. A už to byl šok. Podle původního plánu jsem měl být doma s jedním dítětem já — a druhé, pokud by nám bylo přáno, mělo přijít až později.

Když doktor oznámil, ať se připravíme na tři děti, úplně jsem se sesypal.

Ty první dva týdny se ve mně pořád míchaly dva extrémy: štěstí, zvlášť po naší předchozí ztrátě, a zároveň zděšení a otázka, která mi zněla v hlavě pořád dokola: Jak to zvládneme? Nakonec jsme si s partnerem sedli a domluvili se, že pokud to má fungovat, musíme oba upozadit kariéru a dát rodinu absolutně na první místo, tedy mimo jiného zůstat oba doma s dětmi, jak jen to půjde.

2. Každý rodič má někdy chuť hodit ručník do ringu, i když má doma jen jednoho potomka. Měli jste vy někdy chvíli, kdy jste si řekli „tak tohle opravdu nedáme“?

Měli — hlavně když jsme se poprvé dozvěděli tu velkou novinu. To byl opravdu moment, kdy jsme si říkali, jestli to zvládneme. Po narození dětí se už takové úvahy neobjevily.

Prostě jsme věděli, že to kvůli nim musíme dát.

Před porodem jsme se připravovali, jak jen to šlo — chodili jsme na kurz k dule a hodně jsme nasávali zkušenosti od rodičů kolem nás. A po narození? Tam nám nejvíc pomohlo to, že jsme v tom spolu. Že když jeden padá, druhý ho podrží. A obrovsky nám pomohli i naši blízcí. Bez nich bychom to možná opravdu nezvládli.

3. Logistika u tolika dětí musí být jako řízení malé firmy. Máte nějaký tajný systém, jak se z toho nezbláznit a všechno stíhat?

Ano, systém máme — jinak by to nešlo. Z věcí, které se opakují, se snažíme dělat rutinu a synchronizovat všechno, co jde. Zároveň jsme ale rychle pochopili, že u čtyř dětí žádný plán nevydrží dlouho, takže pořád něco ladíme podle situace. Je to tedy kombinace rutiny, která drží náš den pohromadě, a improvizace se zaměřením na toho, kdo zrovna nejvíc potřebuje naši pozornost.

4. Téma, které zajímá asi každého vyčerpaného rodiče – spánek. Existuje u vás vůbec, nebo na něj jen s nostalgií vzpomínáte?

No... spíme… ale určitě ne tak, jak by měl spánek vypadat a jak jsme byli zvyklí. Je to spíš série krátkých úseků mezi krmením, přebalováním a utěšováním.

A když máme dvě noci za sebou čtyři hodiny v kuse, bereme to jako malý zázrak.

5. Udržet si funkční vztah v takovém zápřahu je obrovská výzva. Jak to děláte, abyste táhli za jeden provaz a neřešili ponorku?

Pomáhá nám jasné rozdělení rolí, komunikace a střídání se. Nesnažíme se dělat všechno společně. Když jeden řeší chaos, druhý drží zbytek dne. A jak už jsem říkal dříve - naučili jsme se, že když jeden z nás už nemůže, druhý tiše automaticky převezme štafetu.

6. Rodičovská praxe je nejlepší škola. Máte už nějaké své osvědčené „life hacky“ nebo vychytávky, které vám denně zachraňují život?

Máme. Něco jsme objevili náhodou, něco odkoukali od zkušenějších. Hlavní je pro nás nezpůsobovat si práci navíc a zjednodušit všechno, co jde. U nás se nehraje na efekt, ale na funkčnost — oblečení na zip je třeba úplný základ. Hodně času nám šetří houpátka... a přiznáme i jedno kontroverzní téma: vybraná dětská videa na YouTube, která na pár minut denně spolehlivě zabaví. Teď nejvíc bojujeme se spánkem u kluků. Tam nám pomáhá kombinace bílého šumu, mazlící hračky a spacího pytle. A když je opravdu krize, nošení a povídání nebo zpívání zabere téměř vždy.

7. S odstupem času se člověk zasměje i věcem, které v tu chvíli vypadaly dramaticky. Jaká nejvtipnější „nehoda“ nebo situace vám zatím utkvěla v paměti?

Jednou v noci jsem byl tak vyčerpaný, že jsem v polospánku začal kolíbat dítě, které jsem držel u sebe, aby nespadlo z postele. Chvíli mi jen nesedělo, že je nějaké větší… a hlavně chlupaté.

Probralo mě až nespokojené vrčení.

Držel jsem našeho psa, který se vloupal do postele a okamžitě toho litoval.

8. Blíží se nejkrásnější, ale taky nejnáročnější svátky v roce. Jak budou vypadat Vánoce u „skoročtyřčat“? Plánujete velké tradice, nebo spíš klidový režim?

Vánoce se u nás vždycky hodně prožívaly. Stromek a výzdobu máme už od začátku adventu, abychom si to období maximálně užili. A tradice na Štědrý den chceme jen přizpůsobit dětem. Už mnoho let chodíme na hřbitov za blízkými, kteří tu s námi nejsou, a v tom chceme pokračovat i s dětmi. Během té procházky by k nám klidně mohl přijít Ježíšek a dát dárky pod stromeček. A chceme pokračovat i v dalších tradicích — zlatém prasátku, šupině pro štěstí, klasické večeři, rekapitulaci nejkrásnějších momentů z uplynulého roku, prskavkám a společnému rozbalování dárků. A hlavně tomu, že si po rozbalení budeme všichni spolu hrát.