Když se nedaří otěhotnět

Touha po miminku je jedním z nejhlubších přání mnoha z nás. Pokud se k miminku rozhodneme, tak nějak přirozeně očekáváme, že prostě otěhotníme. Většina z nás dokonce očekává, že to bude přirozený a rychlý proces. Realita ale může být jiná a cesta k vytouženému miminku může být o něco delší. Pokud se nějakou dobu početí nedaří, přichází nejistota, stres, smutek a často i pocity viny. Co je ještě normální, jaké jsou možné příčiny neúspěchu a kdy je dobré vyhledat pomoc?

Jak dlouho je “normální“ čekat?

Podle lékařů je zcela normální a běžné, pokud se vám podaří otěhotnět během jednoho roku. Přibližně 80 % párů otěhotní během 12 měsíců pravidelného nechráněného pohlavního styku (a to alespoň 2–3 × týdně).

Pokud se však miminko nedaří počít déle než rok (nebo 6 měsíců u žen nad 35 let), doporučuje se začít situaci aktivně řešit s odborníkem.

Co dělat, když se snažíme 

Během doby, kdy se snažíte otěhotnět, je dobré sledovat a dodržovat několik základních věcí, které vám  mohou s početím pomoci.

Sledujte svůj cyklus a ovulaci. Ujistěte se, že ovulace opravdu probíhá a že styk máte v plodném období. K tomu je nutné vést si menstruační kalendář. Můžete si také dělat ovulační testy z moči, měřit bazální teplotu, sledovat hlen děložního čípku. Dnes existují různé aplikace a digitální ovulační monitory, které vám vše pohodlně usnadní.

Zaměřte se na životní styl. U obou partnerů může mít na plodnost vliv zdravá váha, vyvážená strava, dostatek vitamínů (zejména kyselina listová, zinek, vitamín D). Je důležité omezit alkohol, kouření a kofein, prospívá dostatek spánku a pohybu. Buďte opatrní také s užíváním různých léků a doplňků – to vždy raději konzultujte s lékařem. 

Snažte se být v klidu. Stres, tlak okolí i vlastní očekávání mohou situaci výrazně zhoršovat. Zkuste se zaměřit jen na ověřené informace, otevřeně komunikujte s vaším partnerem/partnerkou a pokud možno vyhněte se nastavení „otěhotnět za každou cenu“.

Kdy byste měli zpozornět a jaké jsou nejčastější příčiny problémů s početím?

Mezi nejčastější příčiny problémů s otěhotněním se u žen považuje hormonální nerovnováha, endometrióza, zanesené vejcovody po zánětech nebo operacích, podváha/nadváha, stres, ale také nadměrná fyzická zátěž. Svůj vliv má také samozřejmě věk - u žen nad 35 let plodnost výrazně klesá.

Pokud je u vás například přítomná nepravidelná nebo chybějící menstruace, bolestivost nebo prodělané záněty, je lepší nečekat a vyhledat pomoc. 

U mužů jsou typickými symptomy nízký počet nebo špatná kvalita spermií, zúžené chámovody, hormonální nerovnováha a velmi ovlivňující životní styl – kouření, alkohol, sedavé zaměstnání, přehřívání.

Stejně obezřetně je třeba přistupovat ke zdravotním komplikacím partnera - pokud prodělal nějaké závažné onemocnění, úraz varlat nebo má poruchy erekce, je dobré to hned na začátku konzultovat s odborníkem.

Někdy je jednotlivě vše v pořádku, ale dohromady to zcela neladí. Příčinou může být nevhodné načasování pohlavního styku, zatížení stresem a psychická zátěž nebo různé imunologické faktory. V některých případech také zůstane neplodnost neobjasněná – u asi 15–20 % párů se nezjistí žádná konkrétní příčina. 

Jak probíhá vyšetření plodnosti?

Možná vás zajímá, jak probíhají první vyšetření plodnosti. U obou partnerů je prvotní rozhovor s lékařem o zdravotní historii a základní vyšetření. 

U žen se zaměřením na její cyklus a hormonální profil z krve. Následně se provádí ultrazvukové vyšetření vaječníků a dělohy, kontrola ovulace a průchodnosti vejcovodů (např. metodou HSG nebo HyCoSy). Podstoupit můžete také vyšetření štítné žlázy nebo prolaktinu. 

U mužů se zpravidla provede analýza množství, pohyblivosti a kvality spermií pomocí spermiogramu, hormonální testy, případně urologické vyšetření, pokud je potřeba.

Co když to opravdu nejde?

Pokud se zjistí příčina, existují různé možnosti léčby – od jednoduchých úprav životního stylu přes hormonální léčbu až po asistovanou reprodukci. 

Zpočátku se vždy podporuje ovulace u ženy, případně se doporučí změna životního stylu a stravy u obou partnerů.
Dalším krokem bývá inseminace (IUI) neboli zavedení spermií do dělohy v době ovulace. Pokud je to neúspěšné, přichází na řadu IVF (oplodnění ve zkumavce), tzn. oplodnění mimo tělo ženy. V případě neplodnosti jednoho z partnerů může být řešením dárcovské buňky nebo embrya. Pro páry, kterým medicína nedokáže pomoci, je pak vždy možná adopce.

Emoce jsou v pořádku

Když se nedaří otěhotnět, může to být frustrující a emočně náročné. Hlavně pokud početí nejde podle vašich představ. Není slabost přiznat si, že je to pro vás těžké! Pocity zklamání, smutku nebo dokonce viny jsou naprosto normální. V těchto chvílích vám může pomoci řada věcí, tak na ně nezapomínejte. Otevřeně se o vašich pocitech bavte s vaším partnerem/partnerkou. Přijměte podporu vašich blízkých. Nepodceňujte také pomoc psychologa nebo terapeuta se zaměřením na párovou či reprodukční problematiku.

Víte, psychická pohoda je v tomto případě velmi důležitá. Někomu může pomoci například sdílení s ostatními.  Existují i podpůrné skupiny či fóra, kde sdílejí své zkušenosti další páry. 

Nejste v tom sami

Nejen v záležitostech problematického početí je důležité vědět, že v tom nejste sami. Neplodnost není ostuda, ani selhání. Je to zdravotní problém jako každý jiný – a v dnešní době se týká až každého pátého páru.

Dejte si čas, trpělivost a pochopení. Ať už vaše cesta k miminku bude přímá nebo klikatá, důležité je vědět, že pomoc existuje. Dnešní medicína nabízí řadu možností a věřte, že mnoho příběhů končí šťastně. Naděje vždy existuje! :)