5 + 1 otázek na psycholožku Dagmar Kožinovou o mateřství v přítomném okamžiku
5 + 1 otázek psycholožku PhDr. Ing Dagmar Kožinovou
Být mámou je ta nejkrásnější, ale zároveň často nejnáročnější role v životě. Znáte ten pocit, kdy se váš den smrskne na nekonečný kolotoč přebalování, krmení, utírání slz a uspávání, zatímco vaše vlastní potřeby stojí tiše v koutě? Často jedeme na „autopilota“, v hlavě nám běží seznam úkolů na zítra a přítomný okamžik nám protéká mezi prsty.
V Moniel věříme, že aby byla rodina šťastná, musí být šťastná a opečovaná především maminka. Proto jsme se tentokrát nezaměřili na dětskou výbavičku, ale na vaše potřeby.
Jak se zastavit, když děti křičí? Jak si nevyčítat, že si dáte kávu místo úklidu? O tom, proč je mindfulness pro maminky záchranným kruhem, jsme si povídali s koučkou a mentorkou Dagmar Kožinovou.
PhDr. Ing Dagmar Kožinová je psycholožka, lektorka, mentorka a autorka knih o zvládání stresu. Původně působila jako manažerka ve světě byznysu, ale vlastní zkušenost s vyhořením a náročnými životními etapami ji přivedla na cestu psychologie a mindfulness. Ve své praxi dnes propojuje vědecké poznatky s jemnými technikami a pomáhá ženám najít vnitřní klid a cestu k sobě. Je dvojnásobnou maminkou, babičkou a milovnicí cestování. Více na dagmarkozinova.cz.
1. Slovo „mindfulness“ je dnes hodně skloňované. Co si pod tím ale má představit máma na mateřské, která sotva stíhá dojít si na toaletu?
Mindfulness znamená vědomé zaměření pozornosti na přítomný okamžik. V danou chvíli není nic důležitějšího než to, co se děje právě teď. Česky se překládá jako všímavost. Všimnout si života, který nám mnohdy protéká mezi prsty. Důležitou podmínkou je bez hodnocení, co se děje. Naše přetíženost dost často není o množství práce, které máme, ale o způsobu, jak se k tomu stavíme, jak žijeme. Děláme spoustu věcí, které místo klidu, přináší více stresu.
Snažíme se zvládnout více věci najednou a ještě to považujeme za ctnost.
Pro maminky to platí víc než pro kohokoli jiného. Staráme se o děti, pracujeme, do toho zapneme pračku a přemýšlíme, jak zvládneme odpoledne, jestli dítě usne, jak má, protože nás čeká důležitá schůzka. Navíc platí krásná úměra - čím víc se odpojujeme od přítomnosti, tím víc dítě zlobí, křičí, pláče. A nás vše ještě víc vyčerpává. Někdy situaci nezvládneme a objevují se výčitky. Točíme se v bludném kruhu myšlenek, emocí našich i dětí, starostí, problému, velkého množství povinností a práce. Mindfulness není o tom, že toho bude méně, ale že skrze přítomnost se budeme cítit lépe.
3. Jedním z nejčastějších dotazů maminek je „jak zvládat stres s dětmi“. Máte nějakou rychlou první pomoc, když cítíme, že nám „bouchnou saze“?
Rychlou pomocí je právě všímavost k vlastnímu emočnímu prožívání. Učit se pojmenovat emoce. Stát se pozorovatelem.
Emoce jsou jako bouřka, přijdou a zase odejdou. Je jen na nás jestli z toho mraku bude jemný déšť, který přinese závlahu nebo ničivá bouřka.
Jednou z cest je právě rozvíjet přítomnost. Být pozorovatelem toho, co se děje. Nebýt hlavním hercem, který rychle vstupuje do dramatu. Je důležité si uvědomit, že každá emoce je záležitostí nejen psychologickou, ale i fyziologickou. Pokud uklidníme tělo, dokážeme situaci zvládnout. Když bouchají saze, naše racionální část mozku je vypnutá. A my se k této části potřebujeme znovu dostat.
Nejúčinnější je použít semaforové pravidlo - na červenou se stojí - takže zastavit se, situaci prodýchat. Hluboký nádech a ještě hlubší výdech.
Je-li to možné, můžeme na chvíli odejít z prostoru třeba do koupelny. Opláchnout si obličej, ruce, vytřepat stres z končetin, napočítat do 20 a uvědomit si, co je pro nás vlastně důležité. Potom teprve jednat. Maminky často říkají, že na toto nemají čas. Budeme-li trénovat sebeovládání (nikoli potlačení) může nám takové prodýchání vzít minutu. Náš klid, zdraví i vztahy za to rozhodně stojí.
3. Mnoho maminek trápí „výčitky svědomí“, když si udělají čas pro sebe. Mají pocit, že okrádají rodinu. Proč je podle vás „sobeckost“ v tomto případě nutná?
Já bych to vůbec nenazývala sobeckostí. Už jen to, že o tom takto přemýšlíme je vlastně špatně. Je to záchranná maska, kterou si občas musíme nasadit. Odpočinutá maminka je spokojená maminka. Spokojená maminka = spokojená rodina. Pojďme tedy nejprve přijmout, že je to v pořádku. Možná máme vzor od své maminky, která nikdy nikam nechodila, byla pořád doma a pečovala o rodinu. Nebo vám to dokonce i maminka říká, jaké to bylo a že byste měla být doma s dětmi. Pravdou je, že byla jiná doba, jiné možnosti. Ale dnes jde o vás.
Pokud cítíte, že potřebujete čas pro sebe - dopřejte si ho. Jestliže se objeví myšlenky, jsem špatná máma, smutek, že nejsem s dětmi a rodinou, přijměte, že to tak je, ale víc se tím nezabývejte.
Nechejte i tento mrak odejít. Soustřeďte se na to, co zrovna děláte. Vychutnejte si dobrou kávu s kamarádkou, užijte si masáž nebo procházku pro sebe. Zaměstnejte své smysly. Co krásného vidím? Slyším? Co se děje kolem mě? Užijte si svou chvilku.
4. Jak začít s mindfulness, když mám pocit, že nemám ani minutu klidu? Existují nějaké „mikropraxe“?
Co to vlastně znamená - nemám ani minutku klidu? Děti ruší? Manžel mluví? Dělám nějakou práci? Všude je chaos? Nejprve bychom si asi měli vydefinovat co ten klid znamená. I v chaosu totiž můžeme najít klid.
Klid nevzniká venku, ale vytváříme si ho uvnitř sebe.
Můj život je velmi plný, plnější než tomu bylo v minulosti, kdy jsem byla často nervózní, mé tělo se neustále třáslo, bylo napjaté. Dnes ve většině případů cítím v těle klid a pohodu. Nesnažme se tedy vytvářet klid venku, ale rozvíjejme vnitřní klid. A jak? Vnímejme naše tělo. Učme se uvolnit napětí, které se v těle kumuluje. Pomocí dechu zklidnit tělo, uklidnit mysl. Ztišit se. Když se ztišíme my maminky, ztiší se i prostor kolem nás. Děti nebudou mít takovou potřebu křičet. Zastavme se a vnímejme, co nám svých chováním říkají? Možná potřebují mít svou mámu pro sebe. Bez mobilního telefonu, dokonale uklizeného bytu. Dejme jim svou přítomnost a učme je to. Když se potom ony ponoří do té své a budou se hrát, vzniká nám malý prostor pro sebe. A nakonec všechno je dočasné. I ten křik jednou ustane a vy budete mít byt, dům v tichu a pohodě. Snažte se tedy zachytit jedinečnost těchto okamžiků a pořádně si jich užít.
5. Spánek je pro mámy velké téma. Často i když děti spí, hlava maminky „šrotuje“. Jak zklidnit mysl před spaním?
Proč naše hlava neustále těká? Máme milion starostí a do toho používáme digitální technologie, které náš neustálý myšlenkový tok jen navýší a zrychlí.
Nejúčinnější je určit si digitální pravidla - kdy už mobil nepoužívám a místo toho před spaním čtu, medituji, poslouchám vizualizaci na zklidnění nebo cokoli jiného. Aktivita, která nás zklidní, nikoli náš mozek nastartuje.
Podpořit nás může tvorba seznamů úkolů a odkládat své starosti na papír. Pokud nemáme úkoly sepsané, vytváří nám nekontrolované a vtíravé myšlenky. Nesnažit se mít vše plně pod kontrolou a důvěřovat, že jsem schopná situaci zvládnout. A rozvíjet mindulness. Otázkou totiž zůstává proč v posteli myslíme na to, co bylo, naši minulost nebo na to, co bude, naši budoucnost.
Co nám brání v tom užít si oddychující miminko vedle nás? Teplo naší postele a pohodu? Je to zase naše těkající mysl. Pojďme se naučit nerozvíjet to, co se v ní odehrává, ale nechat to v posteli být.
Zklidnit tělo, které může být napjaté, uvolnit se a vnímat ten klid, který máme. Pokud mysl kmitá, dejme ji úkol. Najděme si v ní místo, kde se dobře odpočívá. Představme si, že na takovém místě jsme. Hrajme si s obrazy, které v nás navozují klid a pohodu. Na konci takového procesu může být klidnější spánek.
BONUSOVÁ OTÁZKA:
Co byste vzkázala každé mamince, která právě teď čte tento článek a cítí se unavená a nedostačující?
Jsem přesvědčená o tom, že všechny maminky dělají nejvíc co umí a v dané situaci můžou. Přidala bych k tomu sebelásku. Mějte se rády. Přestaňte se srovnávat s dokonalostí, která na nás vyskakuje na sociálních sítích. Naučte se víc se soustředit na přítomnost. Když se neděje nic mimořádně zlého, máte důvod k vděčnosti. Uvědomte si to. Naučte se takové chvíle ve vašem životě zachytit a rozvinout. A pokud se děje něco náročného, zlého, včetně vlastních pochybností, přijměte fakt, že to skončí. Všechno má svůj začátek, ale i konec. A tento prvek pomíjivosti, dělá z našeho života život výjimečný. Čas s dětmi uteče rychleji než si myslíte.
Život se neodehrává až děti doma nebudou a bude více času na práci, sebe, ale život se odehrává právě teď. Každý den, hodinu, minutu. Vychutnejte si ho.
