Význam šestinedělí a 5 důvodů, proč ho nepodceňovat

Šestinedělí neboli období prvních šesti týdnů po porodu, je velmi vzácné, náročné a nutno říct, že příliš málo zdůrazňované období, vzhledem k tomu, jak moc důležité je. Často se uvádí, že je to období v životě ženy, nutno ale říct, že je to zásadní období v životě celé rodiny a tak by mělo být i chápáno. Je to totiž nejen čas, kdy se tělo maminky zotavuje, hormony se pozvolna vrací do rovnováhy, ale zároveň během něj vzniká to nejdůležitější - nový vztah. 

Často se říká, že porod nekončí narozením dítěte, ale právě až po šestinedělí. Není možné s tím více souhlasit. Jestli je porod intenzivní fyzický zážitek, je šestinedělí intenzivní psychický zážitek.  

Co se fyzicky děje s tělem po porodu během šestinedělí

V období šestinedělí se ženské tělo přirozeně vrací do "původního stavu". Děloha se zotavuje, tzn. stahuje se zpět do původní velikosti, což je často doprovázeno mírnými bolestmi (tzv. „stahy dělohy“).
Individuální je však samotné hojení ran po porodu – jizva po císařském řezu nebo nástřihu hráze se dává do pořádku každému jinak.

Šestinedělí znamená také krvácení (očistky), které trvá několik týdnů a postupně slábne. I hormony rozehrávají novou hru - po porodu prudce klesá hladina těhotenských hormonů a tělo se poměrně rychle přizpůsobuje novému režimu - období kojení.

Psychická stránka šestinedělí

Psychická stránka šestinedělí by však měla být daleko obsáhlejší kapitola. Bohužel tomu tak často není. Během těhotenství, máte spoustu času se se vším zžít, na vše si zvyknout a změnám přivyknout. Týden za týdnem monitorujete, jak vaše miminko roste, jak se vyvíjí a jak se každá změna projevuje na vás. S přibývajícími týdny více odpočíváte, upravujete si režim i možnosti. Těhotenství je viditelné. 

Šestinedělí začíná tím, že podáte heroický výkon u porodu, často se dotknete kraje svých psychických i fyzických sil a bezprostředně po tomto výkonu vám v náruči přistane člověk, který je na vás absolutně závislý. Ať už je to vaše první zkušenost s miminkem nebo několikátá, vždy je to stejně intenzivní. Potřebuje vás od prvního momentu. Nenechá vás se zotavit a vše si pročíst, rozmyslet, zkusit. Do toho s vámi hrají hru nové pocity a doposud nepoznané strachy. Obří strachy. Samo o sobě je tohle obrovská nálož. I proto máme šestinedělí. 

Význam od nepaměti

Už od nepaměti má “šest posvátných týdnů” své opodstatnění. Velmi správně se pak přistupovalo v dřívějších dobách k “šestinedělkám” s úctou a nepsaná pravidla dodržovala nejen rodina, ale i širší okolí. Maminka byla po porodu na šest týdnů uložena s novorozeňátkem na lůžko stranou všech povinností, okolí jí i rodině nosilo jídlo, vývary, bylinky, s péčí o rodinu vypomáhali. Věděli, jak je to důležité. 

Kéž bychom se dnes k podobném u modelu vrátili. Možná to tak u některé z vás je a já vám upřímně gratuluji, nicméně standardem to nebývá. Je přirozeně o dost jednodušší dodržovat šestinedělí jako prvorodička. Je mnohem náročnější si ho udržet, pokud už máte staršího sourozence. Ale mělo by být za každých okolností nedotknutelné. 

Je totiž zásadní z mnoha důvodů. 

1. Tělo potřebuje čas na regeneraci.
Po porodu se uzdravuje nejen děloha, ale i celé tělo. Dopřejte mu klid a prostor k zotavení.

2. Hormonální rovnováha.
Šestinedělí je obdobím, kdy se hormony postupně ustalují – a s nimi i psychická pohoda maminky.

3. Kojení a blízkost s miminkem.
První týdny jsou zásadní pro rozjezd kojení, pokud se pro něj rozhodnete. Vyžaduje to trpělivost, čas a intenzivní kontakt s miminkem.

4. Nové rodinné nastavení.
Celá rodina si potřebuje zvyknout na novou realitu. Toto období pomáhá sladit se a najít nový rytmus společného života.

5. Přijetí nové role.
Nejdůležitější je dát si prostor k tomu, abyste přijali a prožili svou novou roli rodiče.

Pro některé z nás je až do porodu nepředstavitelné, co reálně znamená starat se o miminko. Většina z nás přečte mnoho knih o tom, co během těhotenství jíst, co cvičit, čím se mazat, aby bylo vše co nejideálnější. Kolik však je publikací na téma co dělat po porodu a jak se se vším naučit žít? Vývary do ledničky ano, máme. Ale co naše pocity a fyzické limity?

Pro mnoho maminek návrat z porodnice znamená obrovský šok. Pád do reality, o které jim nikdo neřekl. “Baby blues”, o kterém se nezpívá. Pro mnohé je nepředstavitelné, kolik času a energie péče o miminko obnáší, jak je velmi často složité miminku v prvních týdnech rozumět (proč pořád brečí?) a naladit se na něj. A hlavně - kolik upozadění sebe samotné to reálně znamená. To, že nemůžete na záchod, kdy chcete, nemůžete jíst, kdy chcete, kolik spánku je vám dopřáno bez předchozího varování a jakékoli domluvy, pocity osamocení a mnoho dalších věcí, nad kterými najednou nemáte kontrolu.  

Do toho všeho si myslíte, že jste jediná, které to nejde. Která se tak cítí. (Měla bych přece být šťastná a cítit ohromnou vlnu lásky??) Přitom zažíváte návaly citlivosti, plačtivosti, vyčerpání, cítíte se zranitelná, mnohdy i neschopná a zklamaná. 

Pořád si někdo myslí, že se šestinedělí přeceňuje a není potřeba?

Ať už si o šestinedělí myslíte cokoli, ať už si ho chcete užít, využít nebo přejít, dovolte mi poznamenat několik bodů, které by podle mě měla každá novopečená maminka dostat ke propouštěcí zprávě z porodnice. 

Zásadní body k šestinedělí

1. Odpočívejte a spěte kdykoli je to možné.


2. Nezdráhejte se požádat o pomoc, pokud vám není sama nabídnuta (upřímně doufám, že bude). Nikdy byste neměla zůstat na všechno sama.

3. Dodržujte hygienu a jeste pestrou stravu, vaše tělo potřebuje péči. (Snad máte v mrazáku ty vývary.)

4. Nebojte se mluvit o svých pocitech. S kýmkoli se vám bude dobře povídat. Pomůže to, vážně. 

5. Nedělejte si to zbytečně těžší. Je jasné, že většina blízké rodiny se na vás po narození miminka bude hrnout s návštěvou. Udělejte si však vlastní pravidla a dovolte si jen to, co vyhovuje vám. Nikdo se na vás nemůže zlobit a zároveň očekávat, že mohou přijít do “šestinedělí” a očekávat servis. 

6. Nejdůležitější bod: Nemusíte to zvládat. Protože většina z nás to nezvládá. Většina z nás během šestinedělí brečí, nadává, vyčítá si, lituje se. Cítí zoufalost a vyčerpání. Cítí obrovské emoce a není si jistá, zda je to “ta” láska nebo panika a strach. Mnohdy by jen obula první boty v předsíni a v tichosti odešla vstříc západu slunce.:) Jenže to neuděláme, protože už máme pouto, které bysme nevyměnili za nic na světě. Máme doma tu nejúžasnější věc, a i když je to mnohdy bolestivé a strašně náročné, mnohonásobně se nám to vrací. A proto to nakonec zvládneme. Zvládnete! 

Věřte, že pokud bude doba temna, přejde. Žádná krize netrvá věčně a bude to lepší. Snadnější. Pak zase ne a pak zase jo, ale to je už jiný příběh:) Každopádně, celé je to ten nejkrásnější příběh!

Závěr

Pokud něčeho při svých třech dětech a třech porodech lituji, tak je to faktu, že jsem podcenila šestinedělí. Obzvlášť se třetím synem, kdy se to zdálo s dvěma staršími dětmi a zajetým domácím režimem tak nějak nepatřičné. “Odstřihnout se” na šest týdnů a vykolejit celou rodinu. Ovšem bylo to nutné. A mělo to být. Hlavně psychicky. Zcela upřímně musím přiznat, že dodnes mi je to líto. 

Takže pokud bych mohla dát jednu radu každé mamince před porodem, zněla by - dodržujte šestinedělí. Kvůli sobě, vašemu tělu, které si sáhlo bůhví kam daleko, kvůli vaší hlavě, která potřebuje ukotvit nové nastavení a se vším se zžít, kvůli vašemu miminku. Je to období, které potřebujete. Je vaše. Zasloužíte si ho tak si ho nenechte vzít. 

Vaše Tereza z Moniel