Deník maminky: S Jančou, budoucí maminkou a vášnivou cestovatelkou o dobytí světa s kočárkem

Představujeme vám novou tvář našeho seriálu Deník maminky – Janču, kterou možná znáte z jejího cestovatelského projektu Jane on the Road. Janča miluje život na cestách a věří, že příchod miminka neznamená konec objevování světa, ale začátek úplně nové cesty. Aktuálně si užívá druhý trimestr, termín porodu má 30. června 2026 a my budeme u celého jejího příběhu s ní!

„Ráda bych ostatním rodičům ukázala, že mateřství se dá krásně skloubit s aktivním životním stylem a radostí z každodenních malých i velkých cest. Moc se těším, až budeme svět objevovat společně.“

Kdy jsi zjistila, že jsi těhotná, a jaké to bylo, když ti došlo, že se to teď „opravdu děje“?

U nás to nebylo takové to spontánní překvapení typu „najednou dvě čárky na testu“. Šli jsme cestou IVF, a to hlavně kvůli genetice. Mám totiž přenosnou nemoc, která by se s padesátiprocentní pravděpodobností mohla přenést na miminko.

Manžel tedy už od začátku našeho vztahu věděl, že pokud budeme chtít rodinu, čeká nás právě tahle cesta.

Byl to spíš proces, na který jsme se dlouho psychicky připravovali. Chtěla jsem sice pro manžela připravit nějaké malé překvapení, ale to úplně nevyšlo – jako budoucí otec musel podepisovat veškeré papíry k zákroku, takže se romantické odhalení nekonalo. 😄

I když jsme byli připravení, čím víc se ten moment blíží, tím víc přicházejí takové ty malé pochybnosti. Jestli jsme ready, jestli to zvládneme... Ale myslím, že je to úplně normální a prožívá to většina nastávajících rodičů.

Jak jsi prožívala první trimestr? Překvapilo tě na něm něco?

Upřímně, kdybych nevěděla, že jsem těhotná, tak bych to možná ani nepoznala. Jediné, co mě provázelo, byla večerní únava a lehká nevolnost. Nebylo to ale tak, že bych zvracela nebo mi bylo špatně celý den. Většinou jsem to prostě vyřešila tím, že jsem šla dřív spát. Vlastně jsem byla ráda, že to přicházelo až večer a přes den jsem mohla fungovat úplně normálně.

Manžel si samozřejmě velmi rychle všiml jedné změny – že mi trochu povyrostla prsa. Z toho byl, řekněme, výrazně nadšenější než já. 😄

Jinak mě nic zásadního nepřekvapilo. Hodně lidí říká, jak s nimi cloumají hormony, ale u mě to bylo zatím docela klidné období.

Hodně cestuješ. Změnilo těhotenství tvé plány, nebo už přemýšlíš, jak to bude vypadat s miminkem?

Cestování je velká část našeho života, takže jsme nad tím hodně přemýšleli. Zatím ale těhotenství moje plány nijak zásadně nezměnilo. Manžel se o mě sice teď bojí o něco víc, ale i tak jsme spolu odjeli na tři týdny do Thajska a všechno bylo v úplném pořádku. Dokonce i v místech, kde se hygiena tolik neřeší. Vždycky si říkám, že místní ženy tam také rodí a vychovávají děti, lidské tělo je schopné se adaptovat.

Do budoucna počítám s tím, že se cestování trochu změní. Možná nebude tak spontánní, budeme víc plánovat, ale rozhodně nechceme přestat.

Bude to o vzájemném poznávání, respektování potřeb miminka a hledání tempa, které bude příjemné pro všechny. Děti jsou často mnohem flexibilnější, než si dospělí myslí. Chceme začít co nejdřív, aby si prcek na naše tempo zvykl už od začátku.

Pomáhá ti v těhotenství nějaký rituál nebo změna režimu?

Je až neuvěřitelné, že to říkám zrovna já, ale nejvíc mi pomáhá... zastavit se. Nepospíchat a opravdu poslouchat své tělo. Když jsem unavená, prostě si odpočinu.

Dřív jsem měla tendenci jet pořád naplno, ale teď se snažím být na sebe hodnější. Tělo si samo řekne, kolik energie stojí to, že v něm roste nový život.

Zároveň věřím, že je důležité zůstat v pohybu. Nemusí to být nic extrémního, stačí procházka nebo lehké protažení. Každý pohyb se počítá. Takovým mým rituálem se staly klidnější večery – dát si sprchu, lehnout si dřív a neřešit, že jsem ten den nestihla všechno. Psychická pohoda je nejdůležitější.

Co bys vzkázala ženám, které jsou právě na začátku své cesty?

Aby na sebe nebyly tak přísné. Je úplně v pořádku mít radost a zároveň cítit obavy.

Nikdo z nás se nenarodí jako „dokonalý rodič“, všichni se to učíme za pochodu. Každé těhotenství je jiné, proto poslouchejte hlavně sebe a své tělo.

A hlavně – nejsme v tom samy. Sdílení zkušeností a podpora mezi ženami je něco opravdu silného. Pokud cítíte nejistotu, je to v pořádku. Většina z nás to má stejně.

Bonus: Máš už vysněnou první cestu s miminkem?

Ano, už máme i plán! Samozřejmě uvidíme, jaký malý rebel se nám narodí. 😄 První společnou cestu plánujeme přibližně tři měsíce po porodu. Chtěli bychom vyrazit do Itálie, konkrétně do Florencie za našimi kamarády. Dobré jídlo, procházky a milí lidé – to mi přijde jako ideální první start.

A pak máme ještě jeden velký sen: příští rok v květnu Japonsko. Věřím, že to zvládneme i s miminkem. Jen trochu zpomalíme, budeme dělat častější pauzy a plány přizpůsobíme. Každá cesta má svoje tempo a tahle bude jen o jednoho člena posádky bohatší.