Na co nás před mateřstvím nepřipravili aneb realita po porodu

Na téma těhotenství existuje nespočet knih, článků a diskusních fór. V podstatě od samotného početí můžeme sledovat a prožívat celý tento zázrak velmi pozorně krok za krokem, detailně pozorovat velikost plodu, co se u něj právě vyvíjí a jestli je tento týden velké jako avokádo nebo už přerostlý ananas. Stejně tak si můžeme dopředu zjistit řadu informací o samotném porodu, jeho alternativách, možnostech i zkušenostech druhých, známe přesné složení tašky do porodnice, doma máme připravenou velmi konkrétní hromádku věcí, kterou bude naše miminko v prvních dnech na světě potřebovat. 

Tady ale většinou ta podrobná a konkrétní mateřská literatura končí. Informací o tom, co se děje po porodu, během šestinedělí či dalších týdnů a měsíců je proklatě málo. Zcela jistě ne tolik, kolik bychom potřebovali. Možná nejsou tak atraktivní jako sledování růstu miminka v bříšku, ale jsou snad ještě důležitější. Protože právě informovanost o stavech a jevech, kterým můžeme po porodu čelit, dokáže zabránit znejistění, šoku, pochybnostem nebo dokonce zklamání, které nás prostě mohou i se zdravým miminkem v náručí potkat. 

O čem se tolik nepíše

Po porodu se může dít (a děje) tolik věcí, že by to vystačilo na několika svazkovou knihu. Mnoho z nás bývá opravdu zaskočených a nezřídka kdy pak takové stavy považuje za své selhání. Nutno říct, že zcela neoprávněně. Je to z velké části důsledek toho, jak málo jsme o poporodní fázi informované a jak málo jsou tyto věci sdílené. 

Předně bychom měli vědět, že po samotném porodu nemusí vždy vše probíhat jak z pěkného filmu. Každá z nás je jiná a stejně tak miminko, které najednou máme v náruči. Není vůbec ojedinělé, že ta pověstná “jiskra”, ten ohromný příval lásky k nové bytosti nepřijde automaticky při prvním pohledu nebo doteku. Někdy ani během prvních několik dnů či týdnů. Místo automatického zamilování se do miminka může přijít jen šok, únava, prázdno. V horším případě deprese. To, že ten velký cit k našemu vlastnímu miminku může „naskočit“ později, je zcela normální. Proto, pokud tohle je nebo bude váš případ, nikdy si to nevyčítejte. 

Příprava na období po porodu

Důležitá bývá také samotná příprava na šestinedělí. Ať už je to zásoba jídla do mrazáku, odřeknutí všech povinnosti, naordinování si času jen s vaší novou rodinou. Rozmyslete si s partnerem a komunikujte dopředu vašemu okolím své plány, očekávání a potřeby, nebojte se zařídit se po svém a případně požádat o pomoc.  Například se můžete domluvit, že vám maminka/tchyně/kamarádka bude první dny pomáhat nakupovat jídlo. Také si promyslete, zda chcete návštěvy nebo budete chtít být v šestinedělí jen samy s miminkem. Zařiďte vše tak, aby to vyhovovalo primárně vám. 

Nepodceňujte šestinedělí!

Šestinedělí je opravdu velmi důležité období pro každou ženu. Proto jej rozhodně neberte na lehkou váhu a pokud možno se o něj žádným způsobem neokrádejte. Věty “to zvládnu” nechte na později a užijte si ho. Zasloužíte si ho!! A to jak fyzicky, tak psychicky. Šestinedělí je totiž váš čas na vaše stavy, nálady, rekonvalescenci a odpočinek a především vaše sžívání se se vším novým. Nechte si proto čas na nový vztah s velmi důležitým človíčkem ve vašem životě, který prostě nemusí být hned od počátku jednoduchý. 

Ta nejzběsilejší horská dráha

Celé poporodní období je velmi intenzivní emoční horská dráha. Je protkané velkou únavou, ale i tíhou strachu a nových povinností. Právě spánková deprivace má na psychiku největší vliv. Býváme podrážděné, plačtivé, plné pochybností, můžeme být pro okolí až zlé, divné. Přitom jsme ve většině případů jen nejisté a strašně nevyspalé. 

Nebývá lehké a tak automatické dát najednou přednost potřebám někoho jiného as sebe upozadit. Je to velmi náročné, v kombinaci s nepředvídatelností to dává velmi zabrat. O to důležitější je využívat každou chviličku na tzv. dobití baterek. Spát s miminkem když spí, na procházkách s kočárkem si pustit příjemnou hudbu nebo podcast, sednout si se spícím miminkem chvíli na lavičku a číst si. Vyměňte to za uklizenou domácnost a teplou večeři a nemějte z toho výčitky.

Nejde se připravit na všechno

Faktem je, že i když se budeme snažit sebevíc, na samotné mateřství se nedá připravit stoprocentně. I když sbíráme informace od kamarádek či odborníků, skoro vždy stejně přijde nějaký kontrast mezi očekáváním a realitou. Některé věci můžeme vědět dopředu, počítat s nimi, přičemž jejich intenzita nás stejně zaskočí (například ta zmíněná absence spánku, na tu se připravit vážně nedá). 

Jak se tedy po porodu nezbláznit?

Jednoznačně nejdůležitější pravidlo: Naučte se přijímat pomoc a aktivně si o ni říkat. Tento náročný kolotoč není pro většinu okolí tak viditelný, jako pro vás samotné. Netlačte na svůj výkon, děláte toho strašně moc kolem vašeho miminka! 

Mluvte o tom, jak se cítíte! I o tom, co nezvládáte a čeho se obáváte.

Myslete na to, abyste nebyly izolované. Jakmile se na to budete cítit, zkuste se pravidelně vídat například s jinými kamarádkami s dětmi. Nic neuleví víc, než sdílené “starosti a radosti”. Právě podpora jiných žen/matek, je naprosto zásadní a podpůrná. A pokud se zrovna ve vašem okolí žádná kamarádka s miminkem nevyskytuje, existuje řada podpůrných skupin a ženských kruhů, které jsou skvělé.  

Zcela jistě se nějakým způsobem promění i váš vztah s partnerem. Velmi důležité je o tom společně hovořit, protože vlivy nemusí být jen negativní, ale také vás to může posílit a upevnit váš vztah.

Až to bude možné, řekněte si o čas sama pro sebe, na chvíli si někam zaběhněte, změňte prostředí, dělejte alespoň pár věcí, které jste měly rády dřív. Ať už je to kadeřník, kafe s kamarádkou nebo nákup něčeho hezkého:)

Pokud máte během mateřství nějaké pochybnosti (a že jich všechny máme požehnaně:), možná se zamyslete nad tím, zda se nesrovnáváte s nějakou pomyslnou dokonalostí někoho jiného. Například sociální sítě mohou být dobrý sluha, ale velmi zlý pán. Pokud vám na nich vyskakují bezchybné matky, které se po porodu vlezou do kalhot velikosti 36 a ještě v šestinedělí pečou domácí chleba, možná zasévají zbytečná semínka pochybností a frustrace. Nesledujte to, co vám nedělá dobře a nevěřte každé virtuální dokonalosti:) 

Nebojte, není to napořád!

Nezapomínejte, že vše je jen fáze, opravdu:) I když se to možná v té chvíli nezdá, nebude to trvat dlouho a vy se dostanete opět ke kormidlu, které budete bezpečně a jistě zvládat. Jen na sebe nespěchejte. 

Mateřství je opravdu krásné, ale taky opravdu náročné. Zažijete hodně pozitiv, mnoho krušných chvil, ale nakonec si stejně řeknete, že byste nikdy neměnily. :) Protože tak jako nás mohou po porodu některé věci srazit na kolena, může nás na ten nejvyšší obláček štěstí vynést i to pozitivní, které sebou mateřství přináší. Často je nepředstavitelné, jak moc krásné mohou být nové chvíle s naším potomkem, jak ohromná je síla lásky i strachu, schopnost dojetí i něhy a především - jak velké naše srdce najednou dokáže být a kolik toho dokáže pojmout.