Císařský řez bez filtru, ale s láskou

Císařský řez je dnes jeden z velmi běžných chirurgických zákroků. Přesto se na něj jako na porod, názory stále liší a různí. Některé z nás si vyčítají, že “nezvládly” porod přirozeně, jiné se k němu uchylují v naději, že to bude v mnohém snadnější. 

V našem článku vám přinášíme několik osobních rozhovorů, zkušeností maminek, které si porodem nebo porody císařským řezem prošly. Některé plánovaně, jiné akutně. Některé z něj mají krásný zážitek, jiné se s ním nějakou dobu vyrovnávaly. Jejich příběhy sdílíme bez jakýchkoli příkras a úprav, přesto v nás zanechávají velmi silné pozitivní emoce. Věříme, že budou i ve vás:) 

Když nastane porod císařským řezem, bývá to vždy z důvodu aktuálně nejlepšího možného řešení. Nepříznivá poloha plodu, velikost plodu, jizvy/srůsty na děloze, zdravotní komplikace maminky nebo jakékoli náhlé ohrožení plodu. V mnoha případech se o něm rozhodne během těhotenství, není však výjimkou, že se k němu lékaři uchýlí až v samém závěru těhotenství. To může být pro maminky ta nejnáročnější varianta. 

“Na císaře jsem se nepřipravovala. Snažila jsem se soustředit jen na to, že prostě naše Ami půjde ven přirozeně a doufala, že když budu myslet na přirozený porod, taky to tak dopadne. Ale věděla jsem, že když lékaři přijdou s císařem, nebudu protestovat ani minutu a udělám vše pro to, abychom byly obě v pořádku.”  (Betty Urban)

Pokud je císařském řezu víte dopředu, poskytuje vám to čas se s touto variantou zžít, připravit se na ní. Ne vždy je vám ale tento “luxus” dopřán. Jsou případy, kdy porod začne probíhat přirozeně, náhlé komplikace však určí zcela jiný směr.

“První porod jsem měla vyvolávaný s ohledem na zdravotní potíže na konci těhotenství. Nic moc se ale nedělo, porod nepostupoval a začala jsem silně krvácet. To byl okamžik, kdy se muselo rychle přistoupit k císařskému řezu. Mohla jsem si vybrat, zda budu mít císařský řez ve spinální nebo celkové anestezii. Na variantu sekce jsem vůbec nebyla připravena. Když mě vezli na sál, tak pod tíhou strachu ze spinální anestezie jsem se rozhodla pro celkové uspání. V té době jsem neměla žádné informace. Každá z nás si přece přeje rodit přirozeně a žádné komplikace si nepřipouštíme. Bála jsem se a chtěla jsem to mít už rychle za sebou. Po probuzení jsem ale cítila smíšené emoce – na jednu stranu euforii, na druhou zvláštní prázdnotu. Jako bych u toho “porodu” vlastně ani nebyla. Byl to velký nápor na psychiku. Potom přišly ještě další komplikace a rekonvalescence byla velmi  náročná a dlouhá. V tu dobu jsem si myslela: "Tohle už nikdy nechci zažít! Ale nikdy neříkej nikdy. Čas rány zahojil a za 11 měsíců jsem pod srdcem nosila další holčičku:)” (maminka Veronika, která prodělala 3 císařské řezy,  první akutní v celkové narkóze a dva plánované v částečné spinální anestezii.)

“Můj porod byl opravdu dlouhý a vyčerpávající. Snažila jsem se rodit přirozeně, ale nakonec to nešlo jinak a bylo nutné udělat císařský řez. Bylo to náročné fyzicky i psychicky, ale v tu chvíli už jsem věděla, že je to nejlepší řešení pro mě i miminko. Byla jsem unavená, ale zároveň obrovsky vděčná, že jsme obě v pořádku.” (Míša Říbalová)

To, že s císařským řezem nepočítáme a prožijeme ho, mnohdy bývá velká psychická rána pro řadu z nás. Naše představy jsou o přirozeném porodu, kdy mu celé těhotenství nasvědčuje, nás často nutí k myšlenkám zklamání či selhání. Což však v žádném případě není oprávněné. Abychom těmto stavům co nejvíce předešly, je třeba brát  císařský řez brát jako rovnoucennou - plnohodnoptnou variantu porodu. Porod je totiž přivedení vašeho miminka na svět. Není nikde psáno, že je jen jedna jeho verze správná. Cílem každého porodu je zdravé miminko a zdravá maminka, a je ve výsledku naprosto jedno, jak k němu dojdete. 

“Ze začátku to pro mě bylo těžké, protože jsem si porod představovala jinak. Měla jsem pocit, že jsem to "nezvládla", i když racionálně vím, že to nebylo v mých rukou. Trvalo mi nějaký čas přijmout, že i císařský řez je porod a že na tom, jak miminko přijde na svět, nakonec nezáleží tolik jako na tom, že je zdravé. Hodně mi pomohlo sdílení s jinými ženami, které zažily podobnou zkušenost.” (Míša Říbalová)

“Ve chvíli, kdy pan doktor doporučil císařský řez a porodní asistentka se mě snažila uklidnit, že to je jen jizva jsem jí prý řekla, že to bude ta nejkrásnější jizva, co kdy budu mít. “ (Betty Urban)

Proto, i když si přejete nebo upřednostňujete porod přirozený, nezapomeňte se také někde v hloubi srdce i hlavy připravit na variantu jiné možnosti. Neplánované změny jsou u porodu časté a věřte, že nic vás v té citlivé době nerozhodí víc, že změna plánu, se kterou jste nepočítali. Proto se informujte - poznejte všechny varianty, možnosti, ke kterým se mohou lékaři během porodu uchýlit, ptejte se a buďte připravené na obě alternativy.
 

“Věřte sobě a svému miminku, žádný porod nikdy není stejný a to je naprosto v pořádku. Pokud se vyskytnou komplikace a něco nejde podle plánu, je to také v pořádku. Nenechte se zastrašit a hlavně se vždy o způsobu porodu informujte. Informovanost je základní kámen, aby porod dopadl dobře a případné komplikace vás nerozhodí. Cílem každého porodu je zdravé miminko a je jedno, jestli jste rodila vaginálně nebo CS. Dle mé zkušenosti, jít rodit vaginálně chce hodně odvahy, ale jít k CS si žádá odvahu ještě o něco větší.” (maminka Klára)

Protože právě díky informovanosti a vaší psychice, která bude připravená, může být císařský řez opravdu krásným porodním zážitkem:)

“Při porodu druhé dcery už byl císařský řez plánovaný od začátku těhotenství. V den, kdy se šlo na věc, jsem měla přirozeně strach, aby se neopakovala to, co u prvního porodu. Nic takového se nestalo, vše šlo podle plánu, na operačním sále panovala dobrá nálada a já jsem se cítila dobře.  Jsem šťastná, že jsem překonala strach a rozhodla se být “u toho”. Když jsem jela z porodnice, cítila jsem, že si sem přijedu ještě pro jedno miminko. Byl to pro mě tak krásný zážitek, že jsem to chtěla zažít ještě jednou. A opravdu, o tři roky později se mi narodil chlapeček. Na třetí císařský řez jsem se těšila, protože jsem věděla, že bude můj poslední. Rozhodla jsem se, že si ho opravdu užiju. Porod byl laskavý, krásný a syna jsem měla u sebe po celou dobu šití.” (maminka Veronika)

Mnoho maminek také prožije ukázkový přirozený porod, proto tak nějak automaticky předpokládají, že i další těhotenství půjde touto cestou. Nebývá pak jednoduché, když se situace změní. Proč to teď nejde, když to předtím šlo? I to nás dokáže rozhodit, znejistit. Je velmi zajímavé pak slyšet srovnání obou porodů. 

(Maminka Klára porodila prvního syna přirozeným porodem, u druhého byl zvolen císařský řez.) 

“Rozdíly v porodech jsou podle mě obrovské. Asi nejvíc jsem vnímala to, že při vaginálním porodu jsem měla pocit, že mám vše ,,pod kontrolou" a pomáhám svému miminku přijít na svět, kdežto u CS jsem ,,nemohla dělat nic, jen ležet a čekat”. Což ale neznamená, že to pro mě bylo lehké. Naopak CS byl pro mě v mnoha ohledech o hodně těžší než porod vaginální. Tím, že jsem do poslední chvíle doufala, že se druhý syn otočí a budu tak moc rodit vaginálně, tak jsem se na CS vlastně vůbec nepřipravovala. Tato nepřipravenost způsobila, že jsem měla z CS velký strach a navíc mě trápil i pocit selhání a celková nostalgie, že už tak krásný porod jako s prvním miminkem, nezažiju.”

Porod císařským řezem sebou samozřejmě nese i rozdíly v následné rekonvalescenci. A to jak po fyzické stránce, tak i po té psychické. Chirurgický zákrok sebou logicky nese delší čas a náročnost hojení a s tím je třeba počítat. Existuje mnoho podpůrných opatření a opor (např. gynekologická fyzioterapie), které je určitě dobré využít. Stejně tak je však důležité starat se o psychiku, pokud vás císařský řez jakkoli citlivě zasáhnul. 

“CS mě ovlivnil pro psychické i fyzické stránce opravdu hodně. Dlouho jsem měla pocit, že jsem jako maminka selhala. Toto tvrzení jsem často slýchávala okolo sebe a dost mě to ovlivnilo - že tím, že jsem rodila CS, tak jsem vlastně neměla porod a jen operaci a měla jsem to teda o hodně lehčí. Nemohla jsme se smířit s tím, že mi nebylo umožněno mít opět krásný vaginální porod a neustále jsem přemýšlela, zda jsem pro otočení miminka mohla udělat ještě něco víc.” 

“Po fyzické stránce byla pro mě i rekonvalesce po CS velkým šokem. Po vaginálním porodu jsme do 2h vstala a fyzicky jsme se cítila skvěle, že bych mohla běžet doslova Marathón. Neměla jsem žádné fyzické omezení a cítila jsme se skvěle. Pravidelně cvičím a jsem fyzicky velice zdatná, CS mě fyzicky dost položil. Vůbec první postavení na nohy, bylo pro mě hodně těžké. Ještě celý měsíc po CS se mi hodně špatně chodilo a s kočárkem jsem nemohla chodit na žádné delší vzdálenosti.”  (maminka Klára)

“Po prvním porodu jsem měla dlouhou dobu bolesti a pociťovala jsem nekomfort kolem jizvy. Po několika měsících jsem vyhledala gynekologickou fyzioterapeutku, která mne naučila, jak se o jizvu správně starat, to mi hodně pomohlo. To byl největší rozdíl oproti plánovanému porodu, po kterém mi bylo velmi dobře a rekonvalescence byla mnohem kratší. Od propuštění z porodnice jsem používala krycí náplasti Mepiform a od třetího dne od operace jsem chodila a necítila žádné omezení. Dodnes o jizvě ani nevím, mám ji ráda.” (maminka Veronika)

“Psychické následky nemám asi žádné. Občas jsem na to myslela, co jsem mohla udělat jinak, ale manžel mě vždycky vrací do těch pocitů, co jsem měla v tu chvíli a je pravda, že bych asi nakonec neudělala jinak nic. Pořád mám pocit, že jsem to nezvládla sama, ale jsem šťastná, že to dopadlo jak to dopadlo.  A fyzické.. mám rozříznuté svaly na břiše, takže ty tam asi budou na vždy. Ale rychle po porodu mi někdo poradil stránky Císařovnám.cz a tam jsem se naučila, jak se o jizvu starat. Radši jsem ale byla i na fyzioterapii nechat si jizvu zkontrolovat a na laser pro lepší hojení. Často si jizvu masíruju, první bez olejničku nejen na povrchu, ale snažím se masírovat i ty vnitřní vrstvy a pak s olejíčkem i na povrchu. Když se sprchuji, střídám teplou a studenou vodu na jizvě.” (Betty Urban)

“Fyzicky mi nějakou dobu trvalo, než jsem se dala dohromady. Jizva mě první týdny bolela, ale starala jsem se o ni pečlivě a teď už mě nijak neomezuje. Psychicky to byl taky proces, ale naučila jsem se jizvu vnímat jako symbol síly a toho, co moje tělo dokázalo.” (Míša Říbalová)

Císařský řez se také často skloňuje ve spojitosti s kojení, resp. vlivem na jeho začátky. Kromě případu např. celkové anestezie, je velmi běžné přikládat miminko k prsu bezprostředně po porodu a se samotným kojením začít co nejdříve. Císařský řez v tom nijak neomezuje.  

“Kojení se v první chvíli nějak nechtělo rozjet, ale v porodnici v pražské Krči mají úžasné sestřičky a laktační poradkyně, díky kterým jsem se po 2 dnech rozkojila úplně na pohodu. Od té doby jsem s ním neměla vůbec problém.” (Betty Urban)

“První holčičku jsem nekojila, po sekci jsem měla velké komplikace a chybělo mi napojení se s dcerou na sebe (to jsme dohnaly). Po plánovaných sekcích jsem se rozkojila po pár dnech bez problémů.” (maminka Veronika)

“Naštěstí kojení po CS probíhalo bez komplikací a mohu říct, že u mě rozdíl mezi kojením po vaginálním porodu a po CS nebyl. I když v porodnici, kde jsem rodila, byla podpora kojení malá a syna mi nedali na bonding po porodu a přinesli mi ho až po 5h poprvé, podařilo se mi rozkrojit se hned. Celkově mi ho nosili i více než po 3h, ale to, že jsem byla druhorodička a už jsem věděla, co dělat, a taky tím, že moje odhodlání a psychické nastavení bylo velké, podařilo se mi to. Sestřička mi 2. den po porodu přišla říct, že jsme se synem z celého oddělení šestinedělí rekordmani v kojení :-) takže kojit po CS určitě jde, vůbec se toho nebojte maminky. Moc doporučuji, abyste měli už dopředu kontakt na osvědčenou LP a v případě potíží jí volejte hned, chodí i do porodnice a pomůže vám.” (maminka Klára)


“Kojení pro mě bylo opravdu náročné. Během pěti měsíců jsem prodělala čtyřikrát zánět prsu, což bylo bolestivé a vyčerpávající. Snažila jsem se vydržet, ale nakonec se dcerka sama odpojila a prso už si nevzala. Bylo to pro mě emočně náročné, ale postupně jsem to přijala a soustředila se na to, že je spokojená a prospívá, což je to nejdůležitější.” (Míša Říbalová) 

Museli jsme se také zeptat, co si maminky myslí o mnohdy skloňované představě, že „císařský řez je porod „zadarmo“. Upřímně doufáme, že tvrzení je již přežitkem a císařský řez je obecně chápán jako plnohodnotná varianta porodu, kterou si jednoznačně zaslouží. 

“Tohle je podle mě jeden z největších mýtů. Císařský řez je velká břišní operace, zotavení je dlouhé a náročné. Bolest po porodu, omezený pohyb, komplikace spojené s anestezií, jizva – to rozhodně není „zadarmo“. Každý porod je náročný svým způsobem a nikdo by neměl snižovat zkušenost ženy jen podle toho, jak rodila.” (Míša Říbalová)

“S tím nemohu souhlasit, je to předsudek a porod sekcí není jen jizva na těle. Není to operace ruky nebo nohy, ale velká břišní operace a pro nás maminky to znamená žádný čas na rehabilitaci. První porod byl pro mě bolestivý a velmi náročný po psychické stránce.” (maminka Veronika)

“To bych řekla, že je velká blbost. Mám v okolí pár fyzioterapeutů a ti by se tomu i vysmáli. Císařský řez je jedna z největších břišních operací a já možná měla štěstí, že jsem zatím velké následky nepocítila, ale tolik komplikací může nastat, ať už srůsty, nebo obrovské bolesti té jizvy.. Tolik benefitů má vaginální porod (hlavně pro miminko), že vůbec nerozumím tomu, že by ho někdo chtěl. Na druhou stranu díky bohu za to, jak daleko dnešní zdravotnictví je a že císařské řezy existují. Já jsem fakt moc vděčná celému týmu, který se o nás v porodnici postaral a že jsme obě (téměř) bez následků.” (Betty Urban)

Co by jste vzkázaly maminkám, které se na císařský řez chystají nebo ho právě prodělaly?

“Vzkázala bych všem maminkám, že i císařský řez může být krásný, láskyplný a stejně plnohodnotný, jako přirozený porod. Nemějte žádné obavy, protože všechny jsme hrdinky. Já osobně bych rodila znovu!” (maminka Veronika) 

“Maminky císařovny jste superhrdinky a nejvíc se skláním před tím, co jste všechno musely zvládnout. Věřím, že se nám správnou osvětou podaří otevřít oči celé společnosti a tyhle hrozné mýty, které okolo CS panují, se nám podaří vymínit jednou provždy.” (maminka Klára)

Je důležité také uvést, že u všech uvedených císařských řezů byli s maminkami přítomni jejich partneři, což pro ně byla opravdu velká psychická podpora a naprosto pozitivní faktor.