Nikča

Znáte ten pocit, když se na miminko neskutečně těšíte, ale realita prvních dní vás i přes veškerou přípravu trochu zaskočí? Šestinedělí je často neskutečná horská dráha, o které se nahlas zase tolik nemluví. Přesně o tom je dnešní kapitola a rozhovor s Nikčou, kterou už z Deníku maminky dobře znáte. Společně jsme sledovaly poslední týdny jejího těhotenství a nedočkavě čekali na malého Kryštůfka. V dnešním pokračování Nikčina příběhu se vracíme k samotnému porodu a prvním týdnům sžívání s Tofíkem. Jaký byl její nečekaně rychlý porod po dlouhém přenášení, proč si poplakala u kojení a jak zjistila, že je po porodu nejdůležitější na sebe nespěchat. Přečtěte si další upřímný rozhovor.

 foto: @jindriska_foto @foto.studio73

Jaký byl tvůj první dojem z porodu a z úplně prvního setkání s miminkem?

Porod jsem měla vyvolávaný. Rodila jsem až v termínu 41+5, takže upřímně už jsem se strašně těšila.

Každý den navíc už pro mě byl ke konci těhotenství utrpením, a to hlavně psychicky.

Vyvolávali mi to formou balonku a dva dny mi dávali tabletky, ale nic se mnou ani nehlo! 😄 Tofíkovi se na svět prostě nechtělo.

Druhý den, když už jsem v sobě měla maximální dávku tablet, se rozhodovalo, co dál. Chtěla jsem vše co nejméně invazivní, takže první možnost byla prasknutí vody s tím, že se uvidí, co se bude dít. No a pak se to dělo všechno velmi rychle! 😄

Vlastně jsem ani nestíhala pobrat, že už to opravdu začalo. Okamžitě nastoupily silné kontrakce co 2–3 minuty a Tofík byl od prasknutí vody za 2 hodiny a 40 minut na světě. Fičák jako blázen!

První setkání pak bylo zkrátka nádherné. ❤️ S manželem padlo spousty slziček a pak už jsme se spolu jen mazlili.

Jak probíhaly tvoje první dny doma s miminkem?

Kryštůfek první dny po porodu hodně spinkal a my jsme se klasicky seznamovali. Učili jsme se, co po nás vlastně chce a jak máme na všechno reagovat. A taky jak dobře zapínat plínky, aby vše neprotékalo – maminky kluků, pindíka dolů! 😄

Bez manžela bych to nezvládla, byl mi obrovskou oporou nejen psychicky. Například mi každý den nachystal snídani, a to mu vydrželo až doteď. ❤️

Co tě nejvíc překvapilo na šestinedělí? Je něco, co tě zaskočilo třeba z hlediska kojení?

Obecně mě překvapilo, jak rychle se ženské tělo hojí. A taky jak dokážeme fungovat úplně bez spánku! 😄

Co se týče kojení, zaskočilo mě, jak velmi bolestivé může být a že to opravdu není samozřejmost, kojit hned a bezproblémově.

Ale všechno je to o technice. Teď už si pískám a jsem na sebe strašně hrdá, že jsem to nevzdala!

 foto: @jindriska_foto @foto.studio73

Jak se cítíš po porodu fyzicky a psychicky?

Fyzicky jsem se cítila dobře už asi po týdnu. Jenže jsem samozřejmě „přepálila start“ a teď mi to dává sežrat povolené pánevní dno.

Takže všem moc doporučuji: i když se cítíte dobře, buďte na sebe laskavé a nepřepalte to.

Psychicky už je mi dobře. Kdyby mi šlo kojení od začátku skvěle, asi bych si řekla, že šestinedělí vlastně není taková hrůza. Nejhorší je překonat každou novinku než člověk přijde na to, jak na ni reagovat, aby vše fungovalo.

Nejvíce mi ale na psychiku pomohlo moje okolí. Máme skvělou rodinu a přátele, kteří nešetřili slovy podpory a hlavně jídlem!

Jak teď zvládáš kojení, spánek a péči o sebe?

Kojení jsme se konečně naučili po čtyřech týdnech od porodu. Chtělo to zkrátka čas a velkou trpělivost, ale my to nevzdali. Spánek je někdy lepší, někdy horší.

Hormony pracují a někdy si říkám, že je opravdu neskutečné, jak člověk po probdělé noci dokáže normálně fungovat.

Péči o sebe mi hodně ulehčuje manžel a nosítko. Každý večer mi malého vezme, abych se mohla v klidu osprchovat, vyčistit si mezizubní prostory!!! a dát se po celém dni prostě do kupy. Během dne mi pak volné ruce zachraňuje právě to nosítko. 

Jaké kroky vás teď v nejbližší době čekají – nějaká vyšetření nebo očkování?

Čeká nás šestitýdenní prohlídka a očkování Tofíka na pneumokoky. A mě samotnou pak čeká gynekologická prohlídka po šestinedělí.

Šestinedělím to samozřejmě nekončí, právě naopak! V dalším díle Deníku maminky otevřeme s Nikčou další velké téma: Jak se změnil tvůj život s miminkem? Podíváme se na to, co Nikče pomáhá zvládat nedostatek spánku, nebo co ji na roli maminky nejvíce překvapilo. Určitě si to nenechte ujít!

Nikolka, kterou znáte z našeho seriálu Deník maminky, už přivítala na svět syna Kryštofa! Moc jí tou...

V našem projektu Deník maminky vítáme další tvář! Tu možná někteří z vás poznají z našeho seriálu o zdravých zubech. Jde totiž o dentální hygieničku Nikču, kterou teď v lednu čeká ta největší životní změna. Jak prožívá poslední týdny těhotenství, co jí pomáhá v psychické přípravě na porod a na co se po narození miminka těší ze všeho nejvíc?

Nikča se momentálně nachází ve 37. týdnu těhotenství a čeká své první miminko. Stejně jako pro každou prvorodičku, i pro ni je nadcházející období velkou neznámou. Mísí se v ní pocity radosti i přirozeného respektu.

„Jsem zvědavá a velmi se těším, co všechno mi nová životní etapa přinese,“ svěřuje se Nikča a dodává: „Mám strach, to je jasné, ale zároveň se těším. Určitě mě bude čekat hodně nových výzev, ale to se dozvím, až bude miminko na světě, jdu do neznámého.“

Pojďme se podívat, jak vypadají její dny těsně před finále.

Fyzické změny: Když bříško nebylo vidět

Každé těhotenství je jiné a Nikča je toho důkazem. Zatímco některé maminky mají bříško už v prvních měsících, u ní si dávalo na čas. „Až ke konci 2. trimestru moje břicho začalo opravdu vypadat jako těhotenské – bylo plnější a zakulatilo se. Ještě ve 33. týdnu si okolí myslelo, že jsem tak v pátém nebo šestém měsíci.“ 

Díky tomu se ale cítila fyzicky velmi dobře. „Jsem ráda, že mi tělo dlouho umožnilo naplno fungovat v práci u křesla,“ pochvaluje si.

A jaké další změny pozoruje?

„Jako pozitivní fyzickou změnu beru (i manžel 😃) výrazné zvětšení dekoltu.“

S blížícím se termínem se však logicky vrací únava, která byla nejhorší na začátku. „Ve třetím trimestru je únava určitě zase větší, tělo začíná střádat síly na porod a začala se u mě občas objevovat i nespavost. Nicméně jsem již na mateřské, takže si užívám to, že si můžu kdykoliv lehnout a odpočinout si,“ popisuje Nikča svůj aktuální stav.

Psychická příprava a role partnera

Strach z neznámého k prvnímu porodu patří. Nikča ale neponechává nic náhodě a aktivně se připravuje. Velkou oporou je jí sdílení zkušeností s kamarádkami, které už děti mají.

Klíčová je pro ni ale i odborná příprava. „Určitě mi pomohla sezení s porodní asistentkou, na kterých byl se mnou i manžel. Jsem ráda, že to všechno slyšel a bude u porodu i po něm v obraze, a tím pádem i větší oporou,“ vysvětluje.

Kromě kurzů sází i na literaturu, konkrétně jí pomáhají knihy „Proč mi tohle nikdo neřekl?“ a „Hypnoporod“.

Taška do porodnice: Co v ní nesmí chybět?

Ačkoliv se termín blíží, Nikča k balení přistupuje s klidem. Většinu věcí už má připravenou a stačí jen doladit detaily.

Co jsou podle Nikči ty nejdůležitější věci, které v tašce nesmí chybět?

• Intimní sprška a přípravky na hojení s dubovou kůrou.
• Sladkosti (😋).
• Tmavé ručníky a alespoň 4 kojicí košile Moniel.
• Světýlko bez modrého světla.
• Láhev s brčkem.
• Župan Moniel.
• Kojicí podprsenka Moniel a náhradní vložky do ní.
• A pak klasika – vložky, kalhotky atd.

Jak vypadá den na mateřské?

Nikča si nyní zvyká na nový režim bez každodenního dojíždění do práce. „Podle mě je velmi důležité si nastavit aspoň nějaký režim, protože pro mě osobně je tohle úplná novinka. Nikdy jsem nebyla takhle dlouho doma,“ přiznává.

Ráno vstane, protáhne se, udělá si vydatnou snídani a čaj. Dny tráví návštěvami lékařů, ale také návštěvami tatínka, který je v důchodu. „A prostě jen odpočívám, čtu knížky, mrknu na seriál a sbírám síly na porod,“ uzavírá.

Na co se nejvíc těší?

Kromě toho nejzásadnějšího – tedy až se stanou rodinou a poprvé uvidí, jak jejich drobek vypadá – má Nikča ještě jedno přání:

„Těším se, až si budu moct lehnout na břicho!“ 😃

Nikče držíme palce do finále a těšíme se na zprávy, až bude miminko na světě!