Deník maminky: Kačka o akutním císaři vs. přirozeném porodu, poporodním blues i o tom, proč na sebe nespěchat.

Duben patří již tradičně osvětě o porodech císařským řezem. je tento zákrok často život zachraňující, pro mnoho žen je spojen s pocitem selhání, strachem a náročným hojením. Kačka si vyzkoušela obě cesty – první dceru porodila přirozeně, ta druhá přišla na svět akutní sekcí. Jaké to je, když se porodní sál během vteřiny změní v operační? Co Kačce pomohlo se psychicky i fyzicky zahojit? Přečtěte si otevřený rozhovor o tom, že jizva je jen otiskem nového života.

Kačko, tvůj první porod proběhl přirozeně, i když s komplikacemi. Jak jsi prožívala druhé těhotenství? Měla jsi nějaké obavy, nebo jsi očekávala podobný průběh jako poprvé?

Druhé těhotenství jsem si užívala a snažila jsem se prožít každou jeho chvíli. Nějak jsem vnitřně cítila, že to bude moje poslední – s manželem jsme se shodli, že chceme dvě děti, a navíc mi po druhém porodu už další těhotenství ani nedoporučili.

Stejně jako poprvé jsem si nepřipouštěla žádný špatný scénář. Věřím, že mít věci dobře nastavené v hlavě je základ. Počítala jsem s tím, že se narodí zdravá dcera a vše bude v pořádku, bez ohledu na to, jakou cestou přijde na svět.

Musím se ale přiznat, že o možnosti císařského řezu jsem tehdy nepřemýšlela ani minutu. Zpětně to beru jako mínus, protože jsme nebyli připraveni na všechny varianty. Neměli jsme například sepsané poporodní přání, manžel nevěděl o možnosti bondingu miminka s otcem a některé věci nám došly až dodatečně.

Můžeš popsat moment, kdy lékaři rozhodli, že bude nutný akutní císařský řez? Co se v té chvíli dělo a jak jsi to vnímala ty?

Bylo to velmi rychlé. Začala jsem silně krvácet a bylo potřeba okamžitě jednat. Zrovna jsem byla mimo sál, kde byl manžel, takže ten se dozvěděl o „císaři“ až ve chvíli, kdy mě na vozíku vezli přímo na zákrok.

Chtěla jsem vědět, co se děje. Po pro mě nekonečných minutách mi lékaři vysvětlili, že musíme okamžitě na sál, protože dochází k předčasnému odlučování placenty. Nebudu lhát, tekly mi slzy, protože nevíte, co bude.

Naprosto jsem ale věřila personálu. Bolesti už byly tak silné, že jsem se nakonec modlila, aby mě uspali a přišla alespoň chvíle klidu. Věděla jsem, že v tu chvíli můj boj o přirozený porod skončil. Nezbylo než věřit zdravotníkům, že přivedou na svět zdravé miminko.

Akutní císař je pro mnoho žen psychicky náročný. Jaké emoce se u tebe střídaly během zákroku a bezprostředně po něm?

Osobně si myslím, že člověk nedokáže plně pochopit pocity ženy po císařském řezu, pokud si tím sám neprojde. Já našla největší oporu u kamarádek se stejnou zkušeností. Protože šlo o akutní stav, nebyla možná lokální anestezie a musela jsem být v celkové narkóze. Samotný porod tedy nemohu hodnotit.

Největší strach přišel po probuzení, kdy jsem chtěla vědět jediné – zda je dcera v pořádku. Jakmile mi řekli, že je zdravá, bylo vše ostatní nepodstatné.

Pocity po zákroku byly jako na houpačce, i když to jsem měla podobně i po přirozeném porodu. Ani jednou jsem neměla pocit, že bych selhala. Spíš jsem měla praktické obavy - jak zvládnu péči o miminko po velké operaci, jak budu fungovat se starší dcerou a kdy konečně bolest ustoupí.

Jak probíhají první hodiny a dny bezprostředně po operaci?

Po porodu vás převezou na pooperační pokoj, ne hned na šestinedělí. Vyžaduje to intenzivnější péči. Ze začátku nesmíte jíst ani pít. Pokud jsou dobré podmínky, přivezou vám miminko.

Nejdůležitější je začít se hned hýbat. Fyzio mi doporučila dýchat do břicha a střídavě zvedat nohy. Snažit se přetočit na bok – věřte, že když se vám to podaří, budete si připadat jako král.

Jsou to malé pohyby, které udělají mnoho. Z postele jsem vstala po 24 hodinách, kdy mi vytáhli hadičky a drén, a šlo se do sprchy. Pak už mě převezli na klasický pokoj, kde jsem dál cvičila a prováděla lehké masáže břicha. Vše jsem se dozvěděla od personálu, nebojte se ptát. Skvělé byly i tejpy, které mi v porodnici nalepili na břicho.

Jaký byl pro tebe rozdíl v šestinedělí po přirozeném porodu a po císařském řezu – fyzicky i psychicky?

Každý porod měl něco do sebe a u obou jsem si prošla poporodním blues. Po přirozeném porodu jsem byla hodně oteklá, nemohla jsem pořádně sedět a fyzická rekonvalescence trvala celé šestinedělí. Psychicky to bylo náročné, protože jsem jako prvorodička měla velké strachy.

Po císařském řezu jsem nechtěla podcenit péči o jizvu. Je to velká operace, která s vámi zůstane celý život.

Snažila jsem se opravdu odpočívat, i když se dvěma dětmi to bylo skoro nereálné. Manžel mi ale dopřál komfort a klid na regeneraci. O jizvu se pečlivě starám dodnes, nedám dopustit například na olejové sérum od značky Císařovnám.

Co ti během rekonvalescence nejvíc pomohlo a co bys doporučila ostatním ženám?

Nejdůležitější je nikam nespěchat a dopřát tělu klid. Dělat pomalé pohyby, pečovat o jizvu, masírovat a promazávat. Nebojte se říct si o pomoc rodině, není to ostuda. Následky nedostatečného odpočinku se mohou projevit až za několik let (např. inkontinence).

Pokud vás „císař“ čeká, navařte si dopředu do mrazáku, ať máte o starost méně. A hlavně – nebuďme na sebe přísné. Dům se uklidí později.

Sama jsem měla stavy, kdy jsem chtěla hned prát a uklízet, ale pak jsem si uvědomila, že teď odpočívám pro své zdraví do budoucna.

Kdybys mohla vzkázat jednu věc ženám, které mají pocit, že kvůli císařskému řezu „neporodily správně“, co by to bylo?

Císařský řez je zpráva, jizva je otisk života. Dala jste život malému miminku a díky moderní medicíně jste to zvládli oba. Jizva se zahojí, ale láska mezi vámi zůstane navždy. A tu vůbec neurčuje to, jakou cestou miminko přišlo na svět.

Závěrem...

Příběh Kačky je krásnou připomínkou toho, že mateřství se nedefinuje tím, jak dítě přijde na svět, ale láskou, kterou mu dáváme. Ať už máte za sebou přirozený porod, nebo zdobí vaše břicho jizva po císařském řezu, jste hrdinky. Buďte na sebe laskavé, dopřejte svému tělu čas na hojení a pamatujte, že říct si o pomoc je znakem síly, nikoliv slabosti.