Když čekáte druhé miminko, často se vám hlavou honí otázka: Dokážu svou lásku a pozornost spravedlivě rozdělit mezi obě děti? Přesně s tímto strachem vstupovala do nové životní etapy naše maminka Kačka. Ta se v dnešním díle Deníku maminky ohlíží za prvními týdny se Sárinkou a malou Linduškou a bez obalu přiznává, že s odchodem manžela zpátky do práce nastal ten pravý chaos. Jak náročné je sejít sama s oběma dětmi tři patra dolů, jak vypadá večerní bojový plán při současném uspávání a co Kačce nejvíc pomáhá ve chvílích, kdy jí tečou slzy únavy. Přečtěte si rozhovor, který je plný reálných situací, mateřské lásky i skvělých postřehů.
Jaké pro tebe byly první týdny se dvěma dětmi? Bylo to spíš šok, nebo jsi měla pocit, že už víš, do čeho jdeš?
Šok asi ne, protože už předem jsem měla strach z toho, jestli se budu umět „nakouskovat“ pro obě holky. Hodně mi ale pomohlo, že byl manžel téměř celé šestinedělí doma se mnou. Díky tomu jsem byla mnohem klidnější a dokázali jsme se všichni sžít.
Náročnější to pro mě začalo být až ve chvíli, kdy šel manžel do práce a já byla s holkami sama.
Ať už šlo o to jít ven, sejít tři patra dolů s oběma najednou, uhlídat starší venku nebo řešit, koho doma uspávat dřív a jak… těch strašáků bylo opravdu hodně.
Postupem času jsme si ale našly svůj systém, který funguje, strachy se překonaly a dnes fungujeme úplně normálně. Jen mě překvapilo, kolik lidí neumí být tolerantních k těmhle začátečním obavám. Nenechte se odradit! Je to normální a prostě to k tomu patří, maminky. 🫶🏼
Co ti nejvíc pomáhá zvládat dny, kdy máš pocit, že je toho prostě moc?
Upřímně? Občas mi tečou slzy. Občas jet sama na nákup bez holek nebo si jít zacvičit.
Když je máma přestimulovaná a je toho na ni moc, strašně záleží na tom, jak v tu chvíli reaguje partner.
Manžel mi je v takových chvílích obrovskou oporou. Není chvíle, kdy by mě nepodržel. Dívá se na věci takovým tím „chlapským“ pohledem a vždycky mi dokáže ukázat jiný úhel pohledu.
Hodně si vyčistím hlavu u cvičení, sejdu se tam s lidmi, co mám ráda, a vypnu na chvíli starosti ohledně dětí.
Jak se změnila vaše každodenní rutina jako rodiny? Co bylo nejtěžší sladit a co si naopak hned sedlo?
Nebudu lhát! Spánek se změnil. 😄
Večerní uspávání bývá náročné hlavně ve chvíli, kdy jsem na holky sama.
Chodí spát zároveň a mladší nesnese, když se sedí, a nehoupe, a starší zase při uspávání potřebuje kontakt… tak si vyberte. 😄
Je to vždycky trochu o kompromisech, ale nic, co by se nedalo zvládnout. Jinak ale nemám pocit, že by se naše rutina nějak zásadně změnila. Ráno i odpoledne chodíme vždy ven na hřiště, a to jsme dělali už i před Linduškou. Linduška je naštěstí kočárkové miminko, takže ona si pospinká a my máme se Sárinkou čas jen pro sebe, což je pro mě také důležité.
Máš pocit, že si druhé miminko víc užíváš, nebo je to spíš víc „organizační“ než u prvního?
Jak v čem. Snažím se opravdu zapamatovat si každý moment s ní, protože vím, jak strašně rychle to uteče, zvlášť když vidím Sáru. V tomhle jsem mnohem víc přítomná a užívám si to.
Ale třeba sledovat, kdy vyrostl který zub, co dnes zkoušíme za příkrm, jaký dnes dáme outfit a podobně… to už jedu tak nějak automaticky.
U prvního dítěte to byly obrovské milníky, všechno se zapisovalo a řešilo. Teď? Na to už bohužel není tolik času.
Jak do celé dynamiky zapadlo starší dítě? Co vám doma pomohlo, aby se cítilo stále důležité a v pohodě?
Sárinku jsme na sestřičku připravovali od začátku těhotenství a strašně se na sestřičku těšila. Sama miluje děti.
Měla jsem velký strach, aby se necítila odstrčená, ale vůbec to nepřišlo. Snažíme se oběma holkám dávat stejnou lásku a pozornost. Když se věnuji Lindě, tatínek se věnuje Sárince a naopak.
Sára se chce do všeho zapojovat. Pomáhá přebalovat, koupat, obékat. Člověk ani netuší, co všechno ta dětská hlavička vnímá. Došlo mi to ve chvíli, kdy vzala panenku, přebalila ji, „nakojila“ a dala jí odbrknout. Tehdy mi došlo, že děti jsou mnohem všímavější, než si myslíme.
Myslím si, že až bude to období, že jí Linda bude bořit stavebnice a chtít si půjčovat hračky… to bude teprve zkouška ohněm. 😄
Změnil se nějak tvůj pohled sama na sebe jako mámy po druhém dítěti? V čem se dnes cítíš jiná než na začátku s prvním miminkem?
Troufám si říct, že dnes umím mnohem lépe organizovat čas.
Rozhodí mě méně věcí a neřeším všechny drobnosti (které třeba nejsou ani tak důležité) tak jako u prvního miminka.
Ruku na srdce, u prvního dítěte byl prostě čas řešit úplně všechno. U druhého mám naopak pocit, že není čas řešit nic, co není opravdu potřeba a nutnost. 😂
Závěrem...
Slaďování potřeb dvou malých dětí je občas náročný úkol, ale s nadhledem, skvělým partnerem a občasným únikem na cvičení se dá najít systém, který funguje. Děkujeme Kačce za její upřímná slova, která pohladí po duši každou mámu, která prožívá podobné začátky.
